Seskok trvalo naplánovat tři roky. Náročný byl především na logistiku a bezpečnost. V minulosti se těchto seskoků účastnili výhradně jednotlivci, především specialisté nebo samotní instruktoři.
„Dostat materiál tam, kam jsme potřebovali, se ukázalo jako nejtěžší úkol. Vše bylo navíc potřeba domluvit s horskou službou kvůli zdravotnickému zabezpečení, s Národním parkem Krkonoše, se specialisty z Odboru hydrometeorologie v Praze a s Leteckou informační službou 533. praporu bezpilotních systémů. Počasí je v horách velmi nestálé a aktuální informace o jeho změnách jsou pro úspěch akce naprosto klíčové,“ podotýká velitel 102. průzkumného praporu podplukovník Gustav Lakoš.
Vrtulník s vojáky startoval z Vrchlabí a dopravil je do výšky 350 metrů nad terénem. Kvůli počasí vojáci skákali s padákem s kruhovým vrchlíkem, nikoliv s padákem typu křídlo. Na ze dopadli rychleji, než bývá obvykle, mohl za to řidší vzduch. Po dopadu si pak nasadili sněžnice a plnili další úkoly, například si vyzkoušeli práci s lavinovým vybavením.
