Zásadní okamžik dějin nejen Sovětského svazu, ale i celého 20. století, se udál přesně před 103 lety. To totiž sovětští bolševici zvolili Josifa Stalina za generálního tajemníka Komunistické strany Sovětského svazu s myšlenkou, že mu dávají ve společnosti lidových komisařů bezvýznamný post, protože sám Stalin nebyl v té době považovaný za stranickou elitu. Jak se mýlili, poznali o pár let později, protože právě 3. dubna 1922 se rozjel Stalinův výtah k moci. Ze své pozice začal ovládal obrovský aparát, z něhož vytvořil obávaný moloch, v němž do svých rukou soustředil veškerou moc v zemi.
Touto volbou Stalinův vliv začal růst a po smrti Vladimira Iljiče Lenina svou moc ještě více upevnil, čímž se brzy stal nejmocnějším mužem v zemi. Nejprve ze strany vypudil svého největšího protivníka Lva Trockého, tedy muže, který jej na post generálního tajemníka navrhl. To nechal v roce 1928 deportovat do Kazachstánu a následně se zaměřil i na další spolupracovníky Lenina, kteří pro něho představovali hrozbu. Během velkých procesů druhé poloviny 30. let nechal popravit Grigorije Zinověva, Lva Kameněva, Alexeje Rykova i Nikolaje Bucharina, muže s nimiž, kdysi nesl Leninovu rakev. Jejich vraždy byly jen důsledkem toho, že kdysi do Stalinových rukou oni sami soustředili moc, o jejíž síle vůbec netušili.
Stalin zůstal generálním tajemníkem až do konce života 5. března 1953.
