V segregovaném Montgomery museli černoši sedět vzadu a své místo uvolnit, jakmile se přední část autobusu zaplnila bělochy. Rosa Parks, švadlena a aktivní členka organizace NAACP, odmítla povstat a byla zatčena. Místní aktivisté byli na takový okamžik připraveni a během několika hodin vyhlásili bojkot městské dopravy.
Tisíce černochů přestaly autobusy používat a do práce i do škol chodily pěšky nebo v organizovaných spolujízdách. Bojkot trval 382 dní, během nichž se Martin Luther King Jr. stal hlavní tváří nenásilného odporu navzdory výhrůžkám a bombovým útokům. Protože černoši tvořili zhruba sedmdesát procent cestujících, městský dopravní podnik se ocitl ve vážných finančních potížích.
V listopadu 1956 Nejvyšší soud USA zrušil segregaci v autobusech v Alabamě jako protiústavní, protože porušovala zásadu rovné ochrany podle 14. dodatku. O měsíc později King oznámil konec bojkotu a černošští obyvatelé se vrátili do autobusů už bez oddělených sedadel – mezi prvními opět Rosa Parks. Pro hnutí za občanská práva to bylo první velké vítězství, po němž následovala další.
Rosa Parks, známá jako „matka hnutí za občanská práva“, zemřela v roce 2005. Krátce poté jí americký Senát vzdal poctu, když dovolil, aby její rakev byla vystavena v Rotundě Kapitolu, po boku nejvýznamnějších osobností amerických dějin. Její tiché „ne“ v autobuse tak zůstává symbolem odvahy postavit se nespravedlivému zákonu.
