Byl to první soud po vzoru moskevských monstrprocesů ze třicátých let na území tehdejšího Československa. V hlavní roli v něm stanul generál Heliodor Píka, rok a půl předtím Sověty oslavovaný válečný hrdina. I když se komunistická moc a zejména sovětští poradci specializovali hlavně na důstojníky, kteří za druhé světové války operovali pod vedením exilové vlády z Londýna, Černého Petra si vytáhl i Heliodor Píka, čímž se završil jeho několikaletý spor s Klementem Gottwaldem a Václavem Kopeckým, tedy špičkami KSČ. Ten se rozhořel za Píkova válečného působení v Sovětském svazu.
V srpnu 1941, tedy krátce po vstupu Sovětského svazu do války, Píka z Moskvy varoval československého prezidenta v exilu Edvarda Beneše o tom, že Sovětský svaz neusiluje o svobodné Československo, ale že v něm chce nastolit diktaturu proletariátu. To se brzy doneslo právě k uším Gottwalda a Kopeckého, kteří proti Píkovu působení v Moskvě protestovali. Semínka budoucího procesu už byla zaseta. Zbytek války pak Píka strávil po boku Ludvíka Svobody na válečném poli, i když jej s velením Rudé armády nepojilo vřelé přátelství, vrátil se v květnu 1945 domů jako hrdina. Byl povýšen na divizního generála, jmenován náčelníkem generálního štábu a dostal dvě sovětská vyznamenání. Jeho dny na svobodě se už krátily.
Pouhé čtyři dny poté, co komunisté uchopili v Československu moc, poslali Píku na zdravotní dovolenou. 1. června 1948 jej přeložili do výslužby a následně zatkli. Ve vykonstruovaném procesu čelil obvinění ze špionáže ve prospěch Velké Británie, z vlastizrady a velezrádné činnosti, Za to dostal 29. ledna 1949 trest smrti a 21. června téhož roku jej kat na nádvoří plzeňské věznice oběsil.
Paradoxní na celé situaci také je, že trest smrti mu navrhl prokurátor Karel Vaš, kterému Píka pomohl z jeho zajetí v sovětského gulagu. Milost mu zas odmítl doporučit Ludvík Svoboda, tedy Píkův nejbližší spolubojovník z druhé světové války.
