Ministr obrany Martin Dzúr byl prvním politikem, který se v noci z 20. na 21. srpna dozvěděl o vpádu vojsk Varšavské smlouvy na území Československa. Zároveň s oznámením byl ze strany sovětského velení varován, aby českoslovenští občané nekladli žádný odpor, protože intervence probíhá v souladu s dohodou se špičkami KSČ. Dzúr souhlasil, že armáda proti okupantům nezakročí. Toto ujištění jej však neuchránilo od toho, že byl ještě téže noci společně s dalšími stranickými a vládními špičkami zadržen sovětskými silami.
Mezitím se celá republika probouzela do kalného rána, kdy ulicemi měst i obcí duněly tanky, které směřovaly do Prahy. V devět hodin ráno proběhly nejtěžší potyčky mezi vojskem Varšavské smlouvy a československými občany v horní části Václavského náměstí a před budovou Československého rozhlasu, která byla částečně zdemolována. V tu chvíli bylo Československo prakticky bez vlády, protože ještě před rozedněním sovětští vojáci obsadili budovu ÚV KSČ a zadrželi prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka, předsedu vlády Oldřicha Černíka, předsedu Národního shromáždění Josefa Smrkovského, předsedu Národní fronty Františka Kriegela a několik členů ústředního výboru, kteří byli posléze zavlečeni do Moskvy, kde po nich sovětský vůdce Leonid Brežněv žádal podpis dokumentu, který by invazi ospravedlnil. Kromě Františka Kriegela jej nakonec všichni podepsali.
Svůj podpis pod souhlas s okupací nakonec připojil i Martin Dzúr, který se stal jejím zastáncem. O rok později, v srpnu 1969, dokonce dal armádě rozkaz k ostrému potlačení demonstrací, které připomínaly výročí vpádu vojsk.
