Přestože je dnes režisér František Vláčil známý zejména jako nenapodobitelný tvůrce estetické lyrizující filmařiny a temného dramatu, jeho filmové začátky byly naprosto odlišné a poplatné době 50. let. K filmařině se tehdy čerstvě dvacetiletý Vláčil dostal krátce po válce a díky všeobecné poválečné euforii a budovatelskému nadšení začal točit angažované propagandistické snímky. Dnes už by si jej nikdo s krátkými dokumenty Hospodaření s elektřinou, Tepelná revoluce nebo Vojenská maturita z počátku 50. let, nespojoval, přesto znamenaly pro Vláčila důležitý vstup do světa filmu.
Své období slávy si režisér odbyl až v následující dekádě. To totiž v sobě objevil nezaměnitelný talent, který vtiskl do dodnes ceněných a oslavovaných historických snímků Markéta Lazarová a Údolí včel. Velké uznání mu přineslo i komorní drama Adelheid s Petrem Čepkem v hlavní roli či psychologický snímek Dým bramborové natě, který byl pro změnu hereckým koncertem pro Rudolfa Hrušínského. Naposledy Vláčil na režisérskou stoličku usedl 12 let před svou smrtí, když se v roce 1987 podepsal pod film Mág, který se zabýval osudem Karla Hynka Máchy.
František Vláčil však nezanechal v československém filmu pouze dramatickou či psychologickou brázdu. Jako herec malých rolí se objevil i ve dvou komediálním snímcích, konkrétně Slavnosti sněženek a Vesničko má středisková, kdy zejména v druhém filmu je nezapomenutelná jeho role Adolfa Ticháčka, který Rudolfu Hrušínskému věnuje nalezeného psa Karla von Bahnhof.
