Byl to pokus o vybudování socialismu s lidskou tváří, který zastavila srpnová invaze Varšavských vojsk. Před 56 lety, 5. ledna 1968, se do čela komunistické strany dostal Alexander Dubček, symbol procesu, který vešel do československých dějin jako Pražské jaro.
Dubček se opíral hlavně o podporu veřejnosti, při stranickém hlasování zvítězil jen o jeden hlas. Syn slovenských kolchozníků a do té doby šéf slovenských komunistů se stal reformátorem trochu omylem. Jedna z jeho reforem přinesla úplnou svobodu tisku. Atmosféra v zemi se uvolnila a lidé začali stupňovat sv é požadavky. Dubček tak čelil kritice uvnitř KSČ a hlavně ze strany sovětského vedení.
Přestože ho spojoval úzký osobní vztah s tehdejším vůdcem Sovětského svazu Leonidem Brežněvem, pochopení pro změny v Československu Sověti neměli. Nevole vyvrcholila příjezdem Varšavských vojsk, Dubček musel v Moskvě podepsat podmínky takzvaného Moskevského protokolu. Nastala fáze normalizace, jejíž symbolem se stal jiný Slovák – Gustáv Husák.
