Dlouhá léta byl Saddám Husajn symbolem Iráku a dodnes zůstává jeho nejviditelnějším politikem za dlouhé desítky let. Od státního převratu v roce 1968 totiž zahájil neomylný nástup k moci, který vyvrcholil v sedmdesátých, kdy už kolem sebe Husajn vytvořil kult osobnosti, jako kdysi v Sovětském svazu Josif Stalin. Právě jeho zdánlivě nesmrtelná aura mu zaručila i podporu v irácko-íránské válce, kterou Husajn rozpoutal v roce 1980 a při níž zemřelo 375 tisíc Iráčanů.
Podporu neztratil ani při válce v Perském zálivu na začátku devadesátých let, kdy napadl sousední Kuvajt kvůli ropným nalezištím, ale rázem proti němu povstala silná armáda západních mocností, kterou vedly Spojené státy. Saddám prohru ustál, ovšem americkým politickým špičkám od té doby ležel v žaludku a to i proto, že se během devadesátých let začal stále více přiklánět k islámu. Americký prezident Bill Clinton, i jeho nástupce George W. Bush proto začali požadovat, aby Irák okamžitě ukončil výboru zbraní hromadného ničení a umožnil do země vstup zahraničním pozorovatelům. Nic z toho však Husajn neměl v úmyslu. V březnu 2003 proto americká armáda vtrhla do Iráku z cílem svrhnout jeho režim a v zemi nastolit demokracii po vzoru Spojených států. Invaze byla tak silná, že Saddám skutečně opustil prezidentský palác, ovšem americká armáda jej, jako nepřítele číslo jedna, pronásledovala na každém kroku.
Zajala jej 13. prosince 2003, tedy přesně před dvaceti lety. Američané Husajna dostali před soud, kde se zpovídal z genocidy, vražd a mučení civilistů. Přestože Saddám neustále proces označoval za zmanipulovaný v režii USA, tři roky po zatčení, 26. prosince 2006, byl odsouzen k trestu smrti. Čtyři dní na to, byl při východu slunce, poblíž jeho rodného města Tikrítu, popraven.
