Byl to ten typ skandálu, po kterém už Amerika nemohla být stejná jako předtím. Když 17. června 1972 navečer, tedy přesně před 51 lety vnikla pětice mužů, maskujících se za obyčejné zloděje, do sídla vedení americké Demokratické strany, pravděpodobně netušili, že na konci akce, kterou právě spouští, bude jediná demise amerického prezidenta v dějinách. Ti muži totiž patřili k členům prezidentské kanceláře a do volebního výboru, čímž byl jejich nejvyšší nadřízený prezident Richard Nixon. Muži měli za úkol nainstalovat do sídla Demokratů odposlouchávací zařízení, které sám Nixon už delší dobu používal ve svých pracovnách. Akce se však nezdařila, pětice mužů byla zadržena, ale zato se rozjela velká mediální aféra, za níž stáli dva redaktoři deníku The Washington Post.
Záhadou bylo, jak se oba novináři Carl Bernstein a Bob Woodward dostali k informacím. Věděli každý detail z vyšetřování, včetně toho, že trojice domnělých lupičů byla ve spojená s Výborem pro znovuzvolení prezidenta Nixona, odkud vedli stopy přímo do Bílého domu. Vše šlo rychle na světlo a Republikánská strana se zdiskreditovávala čím dál více. Na stále více mužů z okolí prezidenta Nixona padal stín podezření, že byli lupiči ve spojení. Odposlechové důkazy měl předložit i sám Nixon, který byl v listopadu 1972 opětovně zvolen prezidentem, ale ten se zdráhal. Když je nakonec vyšetřovatelům poskytl, bylo jasné, že už byly pozměněny. Když i tohle vyšlo na světlo světa, byla to pro Nixona ta poslední rána. Věděl, že jeho samotného čeká vyšetřování a proto 8. srpna 1974, tedy více než dva roky, co byl vláčen tiskem, na funkci prezidenta rezignoval. Jeho nástupce Gerald Ford posléze veškeré vyšetřování proti němu zastavil.
Až po více než třiceti letech vyšlo najevo, kde brali Bernstein a Woodward informace pro své články. V roce 2005 bylo oficiálně potvrzeno, že tajemným informátorem, který si říkal Deep Throat, nebyl nikdo jiný než tehdejší zástupce ředitele FBI William Mark Felt.
