Rozmanitost rostlin může výrazně pomoci při ukládání uhlíku do půdy, ale ne všude a ne vždy stejně. Nová studie českých, německých a amerických vědců vedená Biologickým centrem Akademie věd ČR ukazuje, že biodiverzita má smysl hlavně tam, kde je půda na uhlík chudá. Výsledky zveřejnil prestižní časopis Nature Communications.
Autoři studie upozorňují, že přínos rostlinné pestrosti se výrazně liší podle typu krajiny a stavu půdy. V lesích či na dlouhodobě neoraných loukách už půda uhlíkem doslova přetéká – tam už další přínos rozmanitosti není výrazný. Naopak v intenzivně využívané zemědělské půdě nebo v hlubších vrstvách s málem uhlíku biodiverzita výrazně pomáhá.
Uhlík se do půdy ukládá ve dvou formách – krátkodobé (POM) z rozkládajících se rostlinných zbytků a dlouhodobé (MAOM), která se váže na půdní minerály a vydrží v zemi i stovky let. Rostlinná pestrost ovlivňuje oba typy různě a výsledky se liší podle ekosystému. To podle vědců ukazuje, že není možné spoléhat se na univerzální recept pro boj s klimatickou změnou.
