Boj proti apartheidu byl ze strany černošského obyvatelstva vůči bílé vládě v Jihoafrické republice dlouhý a jeho nejvýraznější tvář, Nelsona Mandelu, stál mnoho let života za mřížemi. Konečné vítezství ale tohle všechno smazalo a 10. květen 1994 byl pro všechny černochy na jihu Afriky velkým dnem zadostiučinění. Tenkrát, přesně před 30 lety, se vlády ujala socialistická strana Africký národní kongres, a sám Nelson Mandela usedl do prezidentského křesla. Skončila tak více než osmdesátiletá éra bílých prezidentů, protože od té chvíle žádný běloch tento úřad v Jihoafrické republice už nezastával.
Mandela se do odboje vůči jihoafrickému režimu zapojil už na konci padesátých let, kdy vstoupil do tamní komunistické strany, ale už v roce 1962 jej pro podvratnou činnost zatkli a odsoudili na doživotí. Za mřížemi se však vyprofiloval ve skutečnou osobnost, kterou nepodporoval jen Sovětský svaz, ale i Spojené státy. Ty mu navzdory jeho komunistickému přesvědčení udělily Prezidentskou medaili svobody, kterou pak Mandela hrdě nosil vedle Leninova řádu. Na sklonku života pak ale Mandela Spojené státy označil za největší světovou hrozbu.
Jeho strana Africký národní kongres je u moci dodnes a zároveň si také udržuje i po 30 letech odstup od dávné politiky apartheidu. O tom svědčí i skutečnost, že když v roce 2021 zemřel Mandelův předchůdce v prezidentském úřadě a poslední bělošský prezident Frederik Willem de Klerk, odmítlo mu vedení Jihoafrické republiky vystrojit státní pohřeb.
