Milan Rastislav Štefánik běžně vyhrává v hlasování o největší osobnost tamních dějin a na Slovensku je stále považován za toho, kdo se zasloužil o vznik samostatného státu. Požívá tak stejnou vážnost jako v Česku Tomáš Garrigue Masaryk, přestože na rozdíl od prvního prezidenta ČSR, si Štefánik svobodného státu moc neužil. Působil sice ve vláda Karla Kramáře jako ministr vojenství a měl pod palcem všechny zahraniční vojenské styky, ale zemřel pouhý půlrok po vyhlášení nezávislého státu.
O smrti muže, který by dnes oslavil 145. narozeniny, se dodnes vedou dohady a řada Slováku spekuluje o atentáty ze strany českých nebo maďarských sil. Tomu nahrává i skutečnost, že nehoda letounu, v němž Štefánik 4. května 1919 zahynul, nebyla nikdy objasněna. Navíc někteří slovenští historici tvrdí, že byl překážkou v mocenském plánu budoucího prezidenta Edvarda Beneše, který v něm viděl Masarykova nástupce a kdy Beneš v zahraniční politice preferoval Francii, s níž uzavřel tajnou dohodu, kdežto Štefánik byl stoupencem Itálie.
Autoři knihy Černá kniha minulosti jsou dokonce přesvědčeni, že šlo o vraždu a odhalují viníka a jeho pohnutky. Svědci v knize popisují roztržku a začátek nepřátelství mezi Benešem a Štefánikem, když Štefánik požadoval od Beneše vysvětlení, kam přišly a k čemu byly použity peníze ze sbírky amerických Čechů a Slováků ve prospěch financování zahraničního odboje.
