Nápad na vybudování přehrady na Bílé Desné v Jizerských horách pocházel už z devatenáctého století a měl lidi, kteří bydleli zejména v nedalekých Albrechticích, chránit před častými jarními povodněmi. Myšlenka to byla dobrá, ovšem její zpracování už pokulhávalo a to do té míry, že mělo nakonec katastrofální následky. Když totiž 18. září 1916, tedy přesně před 107 lety, objevili dva lesní dělníci pramínek vody vytékající z tělesa přehrady, která byla dokončena jen rok předtím, netušili, že stojí na začátku obrovské tragédie.
Ačkoliv o svém nálezu informovali hrázného, který nechal otevřít uzávěry a vodu z přehrady postupně vypouštět, bylo už pozdě. Trvalo to jen sedmdesát minut od chvíle, kdy dělníci spatřili onen pramínek do okamžiku, než se celá hráz protrhla a voda se ohromnou ničivou silou začala valit do údolí. Účet za řádění živlu byl tragický – 65 mrtvých, 33 zničených a 69 poškozených domů a 307 lidí bez přístřeší.
Jako příčina neštěstí bylo stanoveno použití nevhodného materiálu a nedostatečné hutnění při stavbě. Ovšem v potaz byla brána i skutečnost, že v době stavby přehrady přišly do oblasti velké deště, které budované dílo poškodily a také fakt, že zuřila první světová válka, která z podobných staveb značně vysála finanční prostředky. Všechny tyto důvody zazněly před soudem, který se protáhl na dlouhých sedmnáct let a skončil nakonec osvobozením všech obžalovaných.
Dnes je místo protržené přehrady vyhledávaným turistickým cílem. Na něm jako monument a připomínka tragických událostí, stojí původní šoupátková věž.
