Čtrnáct dnů před vyhlášením samostatnosti už bylo jasné, že Československo jako součást Rakouska-Uherska končí a že ke kýžené svobodě zbývají už dny. 14. října 1918, přesně před 105 lety, se totiž úřadu ujala takzvaná Prozatímní československá vláda. Tu tvořily pouze tři osoby. Na postu předsedy vlády a ministra financí byl budoucí československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, ministerstvo vnitra a zahraničí připadlo Edvardu Benešovi a ministerstvo války zastával Milan Rastislav Štefánik.
Přestože téhož dne rakouská policie zasáhla proti stávkám socialistů, které se uskutečnily po celých Čechách, jednalo se o poslední krok vídeňské moci na území budoucího Československa. O 14 dní později to byla právě Prozatímní vláda, která iniciovala definitivní vyhlášení státní samostatnosti.
Masarykův tříčlenný kabinet vládl přesně měsíc. 14. listopadu 1918 se z Národního výboru Československa stalo Revoluční národní shromáždění, které zvolilo Masaryka prezidentem nově vzniklé republiky a zároveň představilo nový kabinet Karla Kramáře, který už byl o celých 14 ministrů početnější.
