13. července 1925, tedy den přesně před 98 lety, se do světových dějin zapsal zlatým písmem. Ten den totiž v popelišti horní části pravěkého pohřebiště mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem našel dělník Josef Seidl z týmu archeologa Karla Absolona keramickou sošku ženy kyprých tvarů.
Později bylo zkoumáním zjištěno její stáří, které odborníci odhadli na období mladého paleolitu, tedy 29 000 až 25 000 před naším letopočtem. Nález způsobil světový poprask, protože vyvrátil všeobecně zažité tvrzení, že v době paleolitu se keramika nepoužívala.
Soška, která ležela v pohřebišti společně se zvířecími kostmi a kamennými nástroji, byla rozlomena na dvě poloviny. Nejprve se nepředpokládalo, že patří k sobě, ovšem po očištění bylo jasné, že archeologové mají v ruce unikátní tvar ženského těla, který pojmenovali Věstonická venuše.
Ze stejné doby pocházejí i další sošky, které archeologové našli v dalších letech v nedalekém Pavlově, v Předmostí u Přerova, ostravském vrchu Landek či rakouském Willendorfu. Přestože se v dalších letech různí amatérští kopáči snažili přijít s tvrzením, že našli sošky ještě starší, odborná veřejnost jejich tvrzení nikdy nevzala v potaz a v podstatě jej vždy vyvrátila.
