Letos se narodila mláďata gepardů štíhlých v sedmi zoologických zahradách v Evropě, z toho přežívají pouze vrhy ve čtyřech institucích.
Ústecká zoo má dvě samice a jednoho samce. Chov gepardů v lidské péči není jednoduchý. Je nezbytné mít samostatné chovatelské prostory pro samce a pro samice, protože mimo říji musí být zvířata zcela oddělená. Pro úspěšné spojení je zásadní vystihnout správný okamžik. K tomu jsou nezbytné dobré pozorovací schopnosti chovatelů. „Náš chovný pár gepardů je mladý, v letošním roce jsme se je pokoušeli spojit od jara. Ten správný okamžik nastal až v červnu, kdy se podařilo vystihnout vrchol říje,“ říká chovatelka Věra Malířová.
Mláďata se narodila 20. září a porod byl podle záznamů z kamer bezproblémový. „První mládě se narodilo půl hodiny po půlnoci a to poslední – čtvrté, krátce po třetí hodině ranní,“ popisuje chovatelka. Pro gepardy jsou vícečetné vrhy přirozené. „Odchov jediného mláděte není efektivní investicí pro samici a pro stimulaci laktace je třeba sání více mláďat. Čtyři mláďata jsou v tomto ohledu ideální,“ doplnila vedoucí zoologického útvaru Petra Padalíková. Pro samici, která se o mláďata vzorně stará, je to druhá zkušenost. Tu první měla loni, tehdy se ale odchov nezdařil.
Do přirozeného odchovu tým zoologů a chovatelů nijak nezasahuje kromě pravidelných veterinárních kontrol a monitoringu. „Mláďata se zdárně vyvíjejí. Jedná se o jednoho samce a tři samice,“ upřesňuje veterinární lékařka Jana Matoušková. Pro samici i mláďata je důležitý klid, a tak je zatím návštěvníci neuvidí. Pokud bude odchov mláďat úspěšný, zůstanou v ústecké zoo minimálně rok, než je matka odstaví.
Gepardi jsou nejrychlejšími suchozemskými zvířaty
Gepardi jsou stvoření pro rychlý běh. Mají neobyčejně ohebnou páteř, která při běhu slouží jako pružina. Téměř se nedotýkají země, pohybují se až sedm metrů dlouhými skoky. Drápy jim slouží jako hřeby treter a společně s hrubými chlupy na tlapách umožňují co nejlepší odrazy. Ocas při běhu slouží jako kormidlo a umožňuje manévrovat i při vysoké rychlosti.
Gepardi kořist vyhledávají zrakem. Potom se snaží připlížit co nejblíž a teprve pak rychle vyrazí. Běh je pro ně totiž velmi vyčerpávající, rychle se přehřívají a unaví. Dokážou běžet rychlostí okolo sto kilometrů v hodině. Pokud kořist do deseti až dvaceti sekund nedostihnou, lov vzdávají. Přesto jsou nejúspěšnějšími samotářskými lovci, až 70 procent jejich loveckých pokusů končí úspěchem.
