Kvůli tomu, že se u něho v 21 letech projevila Bechtěrerova choroba neodvedli ho nakonec ani na vojnu. Pro Karla Čapka to bylo velké štěstí, protože byl celoživotní pacifista a pokud by došlo k tomu, že by oblékl vojenský stejnokroj, s největší pravděpodobností by zasáhl do bojů 1. světové války. Místo toho spisovatel, který by dnes oslavil 135 let, skončil na zámku Chyše, kde byl domácím učitelem Prokopa Lažanského. Právě z okna tohoto zámku na Karlovarsku sledoval v květnu 1917 výbuch muniční továrny v Plzni-Bolevci, což jej inspirovalo k napsání jednoho z jeho neslavnějších děl Krakatit.
Jeho tvorbu následujících let symbolizovala zejména povídková tvorba, notoricky známé jsou jeho Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy, či Apokryfy. Ale jak končila bezstarostná 20. léta, začala Čapkova tvorba dostávat mnohem větší znaky dramatična a temnoty, což symbolizují díla Hordubal a Povětroň. Ve Válce s Mloky z roku 1936 už varuje před nastupujícím nacismem, aby jeho zrůdnost popsal v knize Bílá nemoc. Jeho posledním velkým dílem je protiválečné drama Matka, které mělo premiéru v roce 1938. Ten byl zároveň Čapkovým posledním.
Koncem srpna 1938 zasáhla jeho dům povodeň a Čapek, tehdy už s podlomeným zdravím, se pustil do náročným oprav. V prosinci ale dostal chřipku, k níž se přidal zánět ledvin a zápal plic. Tomu nakonec o Vánocích téhož roku podlehl. Jeho smrt přišla v době, kdy na stole německého Gestapa, za jeho romány, už ležel příkaz k zatčení. Tomu nakonec neunikl jeho starší bratr Josef, který na konci 2. světové války zemřel v koncentračním táboře Bergen-Belsen.
