Byl to proces, na němž se dnes nejčastěji prezentují politická zvěrstva začátku padesátých let. Byl to proces, kde si československé soudy i prokuratura vzaly mustr z dob Velkého teroru třicátých let ze Sovětského svazu, kdy Josif Stalin nechal zlikvidovat své politické protivníky. Byl to také proces, který odstartoval další soudní řízení, na konci kterých byl trest smrti či doživotní žalář. Tato vlna politicky motivovaných soudů skončila až po roce 1953, tedy po smrti Josifa Stalina i Klementa Gottwalda.
Přesně před 73 lety začalo devítidenní projednávání případu skupiny Milady Horákové, který tehdejší tisk pojmenoval jako proces s vedením záškodnického spiknutí proti republice.
Podle prokurátora Horáková jako někdejší poslankyně za stranu Národně-socialistickou a další obžalovaní měli kalkulovat s vypuknutím třetí světové války a vědomě oslabovat obranyschopnost Československa. Žaloba je vinila, že z nenávisti k lidově-demokratickému režimu připravovali protistátní puč a různé teroristické akce, a to v žoldu špionážních služeb USA, Anglie, Francie a Jugoslávie. V dalších dnech proneslo 13 obžalovaných předem naučené výpovědi a sami sebe usvědčovali z činnosti, kterou jim prokuratura kladla za vinu. Petice veřejnosti požadovala co nejpřísnější potrestání.
Rozsudky padly 8. června, čtyři z obžalovaných poslaly na popravu. 27. června téhož roku pak na dvoře pankrácké věznice vyhasl život nejen Milady Horákové, ale i bývalého majitele dolů a právníka Oldřicha Pecla, někdejšího strážmistra SNB Jana Buchala a novináře Záviše Kalandry. Milada Horáková se stala jedinou ženou, která dostala trest smrti v politickém procesu. Z dalších zemí se k takovému kroku uchýlila jen Albánie a Sovětský svaz.
