Stala se poslední popravenou ženou v československých dějinách. Když 10. července 1973, tedy přesně před 50 lety, teprve dvaadvacetiletá Olga Hepnarová najela do skupinky lidí na tramvajové zastávce Strossmayerova náměstí, rozhodla v jediný okamžik o svém osudu. S
vězením počítala, ostatně proto si také do vražedného nákladního auta sbalila oblečení a cigarety, aby jí ve vězení nechyběly. Po jejím útoku, který brala jako pomstu společnosti, zůstalo osm mrtvých. Tři osoby zemřely hned na místě, další tři ještě téhož dne a dva lidé následkům zranění podlehli později.
Vražedný útok na náhodnou skupinku lidí byl vyvrcholením psychických problémů mladé ženy, která se narodila v roce 1951 do dobře situované rodiny bankovního úředníka a zubařky. Tři roky předtím už podnikla žhářský útok na hospodářskou usedlost v Zábrodí, která patřila jejímu otci. Jako důvod později uvedla, že chtěla zničit stavbu, která byla předmětem sporu mezi jejími rodiči. Po požáru skončila na psychiatrii, kde se její názory ještě více vyhranily.
Svůj útok automobilem popsala i ve dvou dopisech, které v inkriminovaný den odeslala do redakce Mladého světa a Svobodného slova. Při následném vyšetřování se k činu doznala. Městský soud v Praze ji pak uznal vinnou z trestného činu vraždy a odsoudil k trestu smrti. Žádost o milost, kterou podala matka Hepnarové pak předseda vlády Lubomír Štrougal, který v té době zastupoval nemocného prezidenta Ludvíka Svobodu, zamítl. Hepnarová byla oběšena 12. března 1975.
