Právě před 55 lety podal demisi tehdejší prezident Československé socialistické republiky Antonín Novotný. Od 5. ledna téhož roku už nebyl prvním tajemníkem KSČ, ve funkci ho nahradil Alexandr Dubček, až jeho rezignace na post prezidenta republiky symbolicky odstartovaly změny ve společnosti, které měly za důsledek vpád tanků armád Varšavské smlouvy v noci z 20. na 21. srpna. „Antonín Novotný byl jako člen staré gardy spojený s padesátými léty a politickými procesy té doby,“ popsal někdejšího prezidenta historik Karel Kaplan. Podle něj byla Novotného abdikace poslední kapkou do bujícího obrodného procesu. Týden po Novotného konci ve funkci nastoupil na Pražský hrad Ludvík Svoboda, veterán obou světových válek a poválečný ministr obrany.
Pražské jaro dalo průchod reformám, které měly uvolnit režim, zrušit cenzuru a nastartovat proces demokratizace společnosti. Vyšel rovněž dokument Dva tisíce slov spisovatele Ludvíka Vaculíka a československých akademiků, který kritizoval konzervativní postupy komunistické strany. To vše se dělo proti vůli Sovětského svazu, jehož nejvyšší představitel Leonin Brežněv po bezvýsledném jednání s představiteli československé strany a vlády vyslal 20. srpna na Prahu tanky armád Sovětského svazu, Polska, Německé demokratické republiky, Maďarska a Bulharska. Tím pět měsíců trvající obrodný proces skončil a přetavil se v normalizaci symbolizovanou Gustávem Husákem. Tím samým politikem a budoucím prezidentem, s jehož doživotním uvězněním souhlasil v padesátých letech právě Novotný.
