Události druhé poloviny roku 1989 přispěly rozhodující měrou k pádu komunismu ve střední a východní Evropě. Od jedné z těch nejdůležitějších právě dnes uběhlo 35 let. Právě 11. září 1989 se otevřela železná opona mezi Rakouskem a Maďarskem, což byl symbolický akt stále se zmenšující závislosti Budapešti na Moskvě. Maďarská vláda rovněž testovala reakci Sovětského svazu, kde už také začal obrodný proces, který odstartovalo o čtyři roky dříve zvolení Michaila Gorbačova do čela Komunistické strany Sovětského svazu.
Otevření železné opony tehdy využily tisíce východních Němců, kteří z Maďarska přes Rakousko přešly do Západního Německa, kde začalo jejich krátké, ale silné volání po sjednocení obou částí do jedné spolkové země.
Železná opona, kterou tak poprvé pojmenoval 5. března 1946 Winston Churchill, se začala hroutit, k čemuž přispěl pád Berlínské zdi 9. listopadu a slavnostní stříhání ostnatého drátu Jiřím Dienstbierem, prvním československým porevolučním ministrem zahraničí ve vládě národního porozumění, a jeho německým protějškem Hans-Dietrichem Genscherem u Nových Domků dne 23. prosince 1989.