Kočku zlatou poprvé popsal nizozemský zoolog Coenraad Jacob Temmnick v roce 1827. Dlouhou dobu ji vědci zařazovali do rodu Felis, kam patří mimo jiné kočka domácí. Až o mnoho let později se odborníci shodli na tom, že patří do rodu Caracal společně s karakalem.
První fotografie kočky zlaté, které přezdívají domorodí lidé Embaka, pocházejí až z konce 20. století a první krátké filmové záběry dokonce až z roku 2011. V posledních letech jí také zachytily fotopasti. Vidět ji ve volné přírodě je nesmírně vzácné. V zoologických zahradách po celém světě žije pravděpodobně jen jeden jedinec.
O kočce, která se zásadně vyhýbá lidem, víme, že dorůstá do délky jednoho metru a váží od pěti do 16 kilogramů. Kožich může mít několik barev. Někdy je hustě skvrnitý, jindy má skvrny jen na břiše. Kočka zlatá obývá africké rovníkové pralesy a loví malá zvířata jako jsou hlodavci, ptáci, ale také malé antilopy, nebo opice. Jejím jediným predátorem je pravděpodobně levhart skvrnitý, v jehož trusu odborníci našli kočičí ostatky.
O moc víc toho o kočce zlaté nevíme, ani kolik jedinců naší planetu obývá. Podle nedávného pokusu o její spočítání to vypadá, že druh obývá Afriku ve velmi nízké hustotě. Jde tedy o velmi ohrožený druh.
