Werich se chtěl věnovat vždy hlavně umění. Vaz mu ale stále lámala politika
Jeden z největších českých herců, Jan Werich, by se dnes dožil 120 let. Jeho herecký um demonstrují snímky napříč celým 20. stoletím, navzdory různým režimům, které tehdy vládly.
6. února 2025 v 06:31
„Udělali ze mě národního umělce, ale nenechají mě to národní umění dělat,“ podotkl Jan Werich poté, co v roce 1963 dostal tehdy nejvyšší možný umělecký titul v Československu. Mezi československými herci by jedním z největších. Na divadle se proslavil už ve 20. letech, kdy bylo legendární zejména jeho spojení s Jiřím Voskovcem ve slavné Vest pocket revue. Tato groteskní dvojice pak po nástupu zvukového filmu zářila ve snímcích jako Pudr a benzin, Hej rup!, Peníze nebo život a Svět patří nám, kde vytvořili tuzemskou obdobu světově proslulé dvojky Laurel a Hardy.
Do jejich tvorby ale zasáhla druhá světová válka, kdy byl Werich, společně s Voskovcem a jejich dvorním hudebním skladatelem Jaroslavem Ježkem, donucen k emigraci a šest let bojů přežil ve Spojených státech. Když se pak v roce 1945 vrátil do vlasti, dívaly se na něho komunistické úřady skrz prsty a když v roce 1948 Voskovec znovu emigroval, nejprve do Francie a nakonec do USA, byl Werich donucen udržovat s režimem korektní vztahy.
Zahrál si v té době například postavu Hermanna Göringa v sovětském velkofilmu Pád Berlína, ale i v tuzemských snímcích Císařův pekař a Pekařův císař, Byl jednou jeden král, Psohlavci nebo Hudba z Marsu.
V 60. letech ale už své problémy se socialistickým zřízením nezastíral a když v době Pražského jara běžel v televizi publicistický pořad Co tomu říkáte, pane Werich?, v němž se vyjadřoval k aktuálním tématům, už byl pod drobnohledem nejrůznějších komisí. V roce 1968 také podepsal manifest Dva tisíce slov, což mu po invazi vojsk států Varšavské smlouvy vykoledovalo stopku. O devět let později sice podepsal komunistické provolání Anticharta, ale to už byl umělecky prakticky nečinný. Zemřel 31. října 1980 ve věku 75 let.
