Když 12. listopadu 1989, tedy přesně před 35 lety, tehdejší papež Jan Pavel II. blahořečil ve vatikánské bazilice svatého Petra Anežku Českou, bylo už i v komunistickém Československu jasné, že poměry se začínají měnit i v této zemi, kde režim vzdoroval déle než v jiných sovětských satelitech. Následná mše, kterou v Praze sloužil kardinál František Tomášek se stala prvním odporem vůči komunismu v revolučním listopadu 1989. Do Sametové revoluce zbývalo už jen pět dnů.
Do Prahy tehdy zamířili desítky tisíc věřících z celé republiky. Na cestě na mši je však ujž zastavovali studenti, kteří začaly rozdávat protirežimní letáky. Podle nich papež ve Vatikánu naznačil, že se režim hroutí. Tomu by odpovídalo i povolení, které oficiální úřady udělali tisícům věřícím, jimž umožnily vycestovat přímo do Vatikánu, přestože komunisté brali katolickou církev za jednoho z hlavních nepřátel.
Celý obřad ze svatého místa přenášela i Československá televize, což byla další známka toho, že se režim hroutí. Charakter události v historickém kontextu posílilo i proroctví, že „v Čechách nastane mír a pokoj i blahobyt, až dojde ke kanonizaci Anežky“.
Kdo byla Anežka Přemyslovna, tedy Anežka Česká
Svatá Anežka Přemyslovna, zvaná Česká pravděpodobně byla nejmladší dcera českého krále Přemysla Otakara I. a královny Konstancie Uherské.
Patřila k nejvýznamnějším představitelkám panovnické dynastie Přemyslovců. Působila jako řeholnice – abatyše kláštera Na Františku – a byla také výraznou osobností politického, kulturního a společenského života.
Byla průkopnicí v organizování chudinské a nemocniční péče na české půdě.
