Nejpozději od legendárního projevu Miloše Jakeše v kulturním domě v plzeňské části Červený Hrádek, bylo jasné, že ledy se na československé politické scéně začaly hýbat. Ovšem, když 5. října 1989, tedy přesně před 35 lety vyšlo v Rudém právu, tedy hlavním stranickém tisku, blahopřáním k narozeninám pro Ferdinanda Vaňka, bylo už jasné, jakým směrem se celá věc ubírá. Vedle smyšleného jména se totiž objevila fotografie disidenta a spisovatele Václava Havla. Ten samý Havel už o šest týdnů později stál na tribunách pražských náměstí a byl rázem jedním ze symbolů revoluce.
Ovšem krátce po uveřejnění zmíněného oznámení, byl Havel ještě naposledy zatčen, ovšem celý případ už k soudu nedošel. Havel dokonce vzpomínal, že jeden z členů Státní bezpečnosti, který jej měl na starosti vznesl otázku: "Tak co, pane Havel. Kdy to praskne?" Prasklo to do měsíce.
Ve chvíli, kdy spolupracovníci přáli Ferdinandu Vaňkovi za namáhavou práci, bylo Havlovi 53 let. Dnes by se dožil osmaosmdesátky.
