Dvě velice důležité postavy tuzemských polistopadových dějin, dva bývalí prezidenti a jedna smlouva, která nemá ve světě politiky obdoby. Přesně před 25 lety totiž vznikla dohoda mezi Václavem Klausem a Milošem Zemanem, tedy dvěma lídry dvou do té doby znepřátelených stran ODS a ČSSD. Opoziční smlouva zaručila menšinové vládě Miloše Zemana klidné vládnutí po celou dobu volebního období mezi lety 1998 až 2002.
Opoziční smlouva byla vyústěním politického patu po předčasných volbách, které vyvolala rebelie uvnitř ODS, když se vzbouřenci pokusili sesadit tehdejšího předsedu strany Václava Klause. Odpůrci předsedy, který svůj post nakonec ustál, Jan Ruml a Ivan Pilip, z ODS následně odešli, aby si založili vlastní stranu Unie svobody, čímž však způsobili rozpad vlády. Následné volby vyhrála právě Zemanova ČSSD, která však nedokázala sestavit většinovou vládu, protože dva roky staré Bohumínské usnesení jí zakazovalo spolupráci se třetí nejsilnější parlamentní stranou, tedy s komunisty.
Přímá spolupráce ČSSD a ODS byla rovněž vyloučená, ovšem řada kritiků i historiků tvrdí, že právě Opoziční smlouva měla všechny známky koalice. Umožnila totiž sociálním demokratům nejen možnost sestavení vlády, ale díky ní byl schválený i rozpočet, či mohlo být do konce dotažené sporné výběrové řízení na stavbu dálnice D47 či nákup gripenů.
"Pořád někdo démonizuje, a já nevím proč, takzvanou opoziční smlouvu, což byl fakticky jen sexy název. To byla pouze politická smlouva, jakých se v politické realitě uzavírají na celém světě desítky," hájil po letech úmluvu s Milošem Zemanem Václav Klaus, jemuž tehdy právě Opoziční smlouva vynesla křeslo předsedy poslanecké sněmovny.
