Za Pražského povstání v květnu 1945 se ozvala po více než pěti letech z rádiových přijímačů namísto němčiny čeština. Když zaznělo: „Voláme českou policii, české četnictvo, české vojsko, aby ihned přišlo do Českého rozhlasu“, byla to chvilka, která se nesmazatelně vryla do historie. V tu chvíli se potvrdilo opodstatnění rozhlasového vysílání. Začalo však mnohem dříve než na konci války. První vysílání se odehrálo přesně před sto lety, 18. května 1923, kdy se první signál šířil z rozhlasového stanu poblíž pražského letiště Kbely. Po Velké Británii a její BBC se Československo stalo druhou zemí v Evropě, ze které se rozhlasové vysílání ozvalo. Tehdy se ještě nemluvilo o Československém rozhlase, ale o společnosti Radiojournal, která vysílání zajišťovala.
Velký rozmach zažilo vysílání v meziválečné době, kdy se stalo pravidelným zdrojem informací z politického i společenského života. Po obsazení země nacisty však začalo podléhat tvrdé cenzuře až do 5. května 1945, kdy se v 6 hodin ráno ozvalo vysílání osvobozovaného Československa. V tu dobu už rozhlas sídlil ve Vinohradské ulici, odkud vysílá dodnes, a kde se stala jedna z nejdůležitějších bitev Pražského povstání.
V poválečném Československu vysílal Radiojournal, od roku 1948 přejmenovaný na Československý rozhlas, až do zániku federace v roce 1992. Za tu dobu vytvořil řadu ikonických pořadů, třeba hitparádu Houpačka, humoristický seriál Nealkoholická vinárna U Pavouka, večerníčky O Hajajovi, vědecký magazín Meteor, dopravní zpravodajství Zelená vlna a Pozor, zákruta! či rodinný seriál Jak se máte, Vondrovi?
Po rozpadu federace převzaly roli Československého rozhlasu Český a Slovenský rozhlas. Ty vysílají dodnes.
