Z původního trestu si budoucí československý prezident Václav Havel odseděl jen půlku, když 17. května 1989 vyšel ven z vězení. Byl to další důležitý krok v procesu, který v listopadu téhož roku vyvrcholil Sametovou revolucí. Havla tehdejší Veřejná bezpečnost zatkla během Palachova týdne v polovině ledna 1989. Tehdy se budoucí prezident obrátil na Československou televizi s žádostí i odvysílání zprávy o tom, že dostal dopis, v němž anonym tvrdí, že se upálí jako Jan Palach v roce 1969. televize Havlovi nevyhověla a proto se obrátil na Svobodnou Evropu, kde zprávu zveřejnili. Nedlouho poté si pro něho, uprostřed nepokojů, které Palachův týden provázely, přišla policie. Dostal osm měsíců a v polovině trestu jej přesně před 34 lety propustili. Bylo to poslední Havlovo odsouzení, protože zatčení v říjnu téhož roku už mělo jen formální charakter a k soudu nedospělo.
Ihned po svém propuštění začal Havel pracovat na dokumentu Několik vět, který vyšel o měsíc později a v listopadu se stal jedním ze symbolů Sametové revoluce. Několik vět navazovalo na Chartu 77 a kromě tvůrců, kterými byl právě Havel a disidenti Alexandr Vondra, Jiří Křižan a Stanislav Devátý, k němu svůj podpis připojila řada osobností, například herci Josef Kemr, Jiří Bartoška, Rudolf Hrušínský, Jan Čenský, Martin Stropnický, Ivan Trojan, Boleslav Polívka, zpěvačky Hana Zagorová či Marie Rottrová nebo další dva budoucí prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman.
Co požadoval Václav Havel v Několika větách
1) Aby byli okamžitě propuštěni všichni političtí vězňové.
2) Aby přestala být omezována svoboda shromažďovací.
3) Aby přestaly být kriminalizovány a pronásledovány různé nezávislé iniciativy a začaly být konečně chápány i vládou jako to, čím v očích veřejnosti už dávno jsou, totiž jako přirozená součást veřejného života a legitimní výraz jeho různotvárnosti. Zároveň by neměly být kladeny překážky vznikání nových občanských hnutí, včetně nezávislých odborů, svazů a spolků.
4) Aby byly sdělovací prostředky i veškerá kulturní činnost zbaveny všech forem politické manipulace a předběžné i následné skryté cenzury a otevřeny svobodné výměně názorů a aby byly legalizovány sdělovací prostředky, působící dosud nezávisle na oficiálních strukturách.
5) Aby byly respektovány oprávněné požadavky všech věřících občanů.
6) Aby byly všechny chystané a uskutečňované projekty, které mají natrvalo změnit životní prostředí v naší zemi a předurčit tak život budoucích generací, neodkladně předloženy k všestrannému posouzení odborníkům a veřejnosti.
7) Aby byla zahájena svobodná diskuse nejen o padesátých letech, ale i o Pražském jaru, invazi pěti států Varšavské smlouvy a následné normalizaci. Je smutné, že zatímco v některých zemích, jejichž armády tehdy do československého vývoje zasáhly, se dnes už o tomto tématu začíná věcně diskutovat, u nás je to stále ještě velké tabu, a to jen proto, aby nemuseli odstoupit ti lidé z politického a státního vedení, kteří jsou odpovědní za dvacetileté upadání všech oblastí společenského života u nás.
