Boží hod vánoční, slavený 25. prosince, patří k nejvýznamnějším křesťanským svátkům. Připomíná narození Ježíše Krista, událost, která stojí v samotném základu křesťanské víry. Přestože je tento den pevně zakořeněný v liturgickém kalendáři i evropské tradici, historická podoba Kristova narození zůstává předmětem dlouhodobých debat mezi teology, historiky i astronomy.
Bible sama neposkytuje přesné datum Ježíšova narození. Evangelia podle Matouše a Lukáše nabízejí rozdílné detaily a shodují se především na symbolickém významu události, nikoli na časových či geografických přesnostech. Volba 25. prosince se objevuje až ve 4. století a je často dávána do souvislosti s tehdejšími pohanskými svátky zimního slunovratu, zejména římským svátkem Nepřemožitelného slunce. Podle části odborníků šlo o snahu křesťanské církve nabídnout nový obsah již zakořeněnému svátečnímu dni.
Vedle spekulací o datu narození se vedou diskuse i o historických kulisách betlémského příběhu – od sčítání lidu až po slavnou betlémskou hvězdu. Zatímco někteří badatelé se snaží tyto motivy zasadit do konkrétních historických událostí, jiní zdůrazňují jejich teologický a symbolický význam. Pro věřící tak Boží hod vánoční zůstává především oslavou vtělení Boha v člověku, zatímco pro historiky představuje fascinující průsečík víry, tradice a dobového vyprávění.
