Choutky německého vůdce Adolfa Hitlera byly čím dál větší a Československo stále bezradnější. Když mu Francie i Velká Británie vzkázaly, že krev svých vojáků nebudou prolévat pro zemi, o které toho moc neví, a Sovětský svaz zase argumentoval tím, že nemůže své muže poslat, protože nemá s Československem společnou hranici, vypadala situace bezvýchodně. 22. září 1938 navíc padla vláda premiéra Milana Hodži, když proti němu vystoupil Výbor na obranu republiky generální stávkou. Už jen jmenováním nového předsedy vlády, generála Jana Syrového bylo jasné, že Československo myslí odpor vůči Německu vážně.
Samotné oznámení o mobilizaci přišlo 23. září 1938 ve 22.15 a týkalo se 18 ročníků bojeschopných mužů. Celkem se jednalo o 1,25 milionů mužů, kteří měli k dispozici 350 tanků, 5 000 dělostřeleckých hlavní a 950 bojových letounů. Prvotní nadšení však dostalo o týden později studenou sprchu, když v Mnichově podepsaly dohodu Německo, Itálie, Francie a Velké Británie o odstoupení československého pohraničí.
Následně nato, 5. října 1938, abdikoval prezident Edvard Beneš a odjel do britského exilu. O den později vláda generála Syrového vyhlásila demobilizaci. Ta definitivně skončila 15. prosince 1938.
