Přestože byl Julius Fučík především novinář a literární kritik, celá desetiletí se poukazovalo na to, že byl především komunista a oběť nacistického řádění za druhé světové války. Skutečné vlády komunistů se Fučík nedožil, 8. září 1943, tedy přesně před 80 lety, jej nacisté oběsili v berlínské věznici Plötzensee. Právě za mřížemi, původně ještě na pražském Pankráci, v předtuše svého konce vytvořil nejznámější dílo Reportáž psaná na oprátce. To vynášeli jeho známí z vězeňských prostor na motácích.
Fučík se dočkal glorifikace ihned po skončení druhé světové války, kdy sloužil jako příklad odbojáře, který v boji proti nacismu položil svůj život. Jeho zbožštění dosáhlo vrcholu v první pětiletce komunistické vlády, kdy v roce 1953 dokonce vyšla kniha, na níž se podílel tehdejší ministr kultury a význačný komunistické rétor Václav Kopecký, vdova Gusta Fučíková a například i prozaik Konstantin Biebl. V té době by Fučík slavil padesátku, ale místo toho se připomínalo deset let od jeho popravy.
V dalších letech Fučíkův kult začal upadat, až po Sametové revoluci zcela vymizel. Dnes jej připomíná už několikeré vydání Reportáže psané na oprátce, socha na Olšanských hřbitovech odhalená ke 110. výročí jeho narození v roce 2013 či jeho podobizna před sídlem KSČM ve Vsetíně.
