Byl to největší proces své doby, který nejen poslal na šibenici židovského povaleče Leopolda Hilsnera, ale rozpoutal do té doby nevídané protižidovské nálady v české části Rakouska-Uherska. Na jeho začátku byla vražda Anežky Hrůzové, 19leté křesťanské dívky, v Polné u Jihlavy, ze které byl obviněn právě Hilsner. Ačkoliv proti němu neexistoval žádný přímý důkaz, putoval tento 22letý tulák a žebrák před soud v Kutné Hoře, kde 12. září 1899, tedy přesně před 125 lety, celý proces začal.
Hilsner od jeho počátku svou vinu odmítal, v čemž jej kromě jeho advokáta Zdenka Auředníčka s nebývalou vytrvalostí podporoval i budoucí československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk, jemuž za to bylo dokonce vyhrožováno smrtí. Ovšem ani jeho přímluva jako tehdejšího poslance Říšské rady Předlitavska, nezvrátila tvrzení obžaloby, že šlo o rituální vraždu, která byla motivována náboženským přesvědčením i sexuálním chtíčem. Za to byl Hilsner odsouzen k trestu smrti, kdy mu byla na vrub přičtena i vražda další dívky, Marie Klímové z Horní Věžnice.
Trest mu nakonec zmírnil sám císař František Josef I., kdy mu jej změnil na doživotí. Jeho nástupce Karel I. Hilsnerovi pak udělil milost a po 19 letech od vraždy Anežky Hrůzové, 24. března 1918 byl, v té době už s notně podlomeným zdravím, propuštěn na svobodu. Ve 20. letech se pak živil jako prodejce a zemřel začátkem ledna 1928 na rakovinu tlustého střeva.
Tím však jeho případ neskončil. Dodnes se objevují snahy o jeho revizi či případné otevření, které jsou sice zatím bezvýsledné, ale pochybnosti, které provázely původní proces z roku 1899 přetrvávají.
