Dnes je to přesně na den přesně sto let, co zemřel vůdce bolševické revoluce, zakladatel Sovětského svazu a jedna z nejvlivnějších politických postav dvacátého století, Vladimir Iljič Lenin. Muž, který chtěl být vůdcem světového proletariátu, ačkoliv sám pocházel z dobře situované rodiny, skonal po sérii mozkových příhod, které jej už rok před smrtí vyřadily z politického i společenského života. Do té doby však stihl mnohé. Od rozpoutání bolševické revoluce začátkem listopadu, přes občanskou válku a Rudý teror, kdy nechával, za potlesku svých spolustraníků, bez milosti likvidovat své politické odpůrce až po založení Sovětského svazu, který stavěl na krvavých praktikách, kterých se sám Lenin neštítil, aby se však v dalších letech stal světovou velmocí.
Ačkoliv Lenin prožil dětství a dospívání v blahobytu, když mu bylo 17 let, otřásla jím poprava jeho staršího bratra Alexandra Uljanova za účast na atentátu na cara Alexandra III. To Lenina radikalizovalo, seznámil se s myšlenkami Karla Marxe a Bedřicha Engelse, aby byl následně za své socialistické postoje vyhozen ze školy, stal se vůdcem petrohradských marxistů a nakonec skončil i ve vězení a ve vyhnanství.
Měl to štěstí, že si jej vyhlédly politické špičky ze západní Evropy, kde pobýval za první světové války a viděly v něm člověka, který by mohl svrhnout carský režim a vyřadit tak Rusko z bojů. Proto mu zaplatily návrat do Petrohradu a poskytly peníze na uspořádání další revoluce. Ta nakonec byla úspěšná, ačkoliv se původně nejednalo o masovou akci, ale kýženého výsledku dosáhla, když zmizela bezzubá Prozatímní vláda, byl popraven car Mikuláš II, a nakonec bolševici podepsali i příměří.
Když Lenin před 100 lety zemřel, strhla se o jeho post vůdce velká bitva, z níž nakonec vzešel jako vítěz Josif Stalin. Ten nakonec všechny své oponenty a někdejší Leninovy spolupracovníky nechal popravit, aby se stal neomezených a obávaným vládcem nad Sovětským svazem.
