Od upálení studenta Jana Palacha tehdy uplynuly zhruba čtyři měsíce. Na Velký pátek 4. dubna 1969 na sebe devětatřicetiletý Evžen Plocek nalil na náměstí v rodné Jihlavě dvě lahve nitrocelulózového ředidla a škrtl sirku. O pět dní později, přesně před pětapadesáti lety, zemřel na následky těžkých popálenin na většině těla.
Upálení Evžena Plocka zůstalo ve stínu předchozích činů studentů Palacha a Zajíce. Smrt reformního komunisty, který se ztotožňoval s ideály Pražského jara, se režimu podařilo ututlat. Plocek za sebou zanechal manželku a patnáctiletého syna.
„Evžen Plocek se upálil na protest proti okupaci vojsk Varšavské smlouvy. Jeho pohřbu se zúčastnilo na tehdejší dobu nevídaných pět tisíc lidí. Věnujme mu tímto tichou vzpomínku,“ vyzval na sociální síti Facebook podnik Motorpal, kde Plocek působil před smrtí jako náměstek ředitele.
Muž, který svým činem získal přezdívku „třetí pochodeň“, se narodil do dělnické věřící rodiny jako mladší ze dvou bratrů. Rodiče byli katolíci a oba synové navštěvovali v dětství tělovýchovný spolek Orel a i skautský oddíl.
I letos lidé včetně primátora Petra Ryšky nebo rektora VŠPJ Zdeňka Horáka položili květiny k památníku u morového sloupu na Masarykově náměstí, kde se Plocek zapálil.
