Dne 16. května 1985 zveřejnili vědci Joe Farman, Brian Gardiner a Jonathan Shanklin v prestižním časopise Nature data, která potvrdila, že nad jižním pólem dochází každoročně k výraznému úbytku ozonu. Tato vrstva ve stratosféře chrání Zemi před nebezpečným ultrafialovým zářením. Její poškození mělo přímý dopad na zdraví lidí i ekosystémů.
Již od 70. let odborníci varovali před škodlivostí chlorofluorouhlovodíků (CFC), které se běžně používaly v ledničkách, sprejích i klimatizacích. V USA byly tyto látky zakázány už v roce 1978. Právě objev ozonové díry však dodal vědeckým varováním potřebnou naléhavost a přesvědčil i politické špičky.
Mezinárodní společenství tentokrát nezaváhalo. Už do dvou let od zveřejnění článku v Nature vznikl Montrealský protokol, který podepsalo 46 zemí a který postupně ratifikovalo všech 197 členských států OSN. Látky poškozující ozon se začaly globálně omezovat.
Díky tomuto jednotnému postupu dnes vědci předpovídají, že ozonová vrstva se vrátí na úroveň před rokem 1980 do konce 21. století. Montrealský protokol bývá právem označován za nejúspěšnější mezinárodní dohodu v dějinách. Ukázal, že i v globálních krizích je lidstvo schopno jednat rychle, účinně a společně.
