„Naše měna je pevná a měnová reforma nebude, všechno jsou to fámy, které šíří třídní nepřátelé,“ tvrdil ještě 29. května 1953 v rozhlase československý prezident Antonín Zápotocký. O den později, 30. května, tedy přesně před sedmdesáti lety vystoupil v rozhlase předseda vlády Viliam Široký a prohlásil, že bankovky už jen den a 1. června se začnou měnit za nové. V tu chvíli vypukla panika, protože na veřejnost pronikla zpráva, že se budou měnit v poměru 5:1. Skutečnost však byla ještě dramatičtější. Poměr 5:1 platil pouze pro hotovost do tří set korun na osobu, u částek vyšších šlo o poměr 50:1.
Přestože v důsledku reformy klesly ceny potravin v obchodech na úroveň z roku 1937, lidé se s krokem vlády, ač pro zbídačenou poválečnou ekonomiku nezbytným, nesmířili. V některých městech došlo k nepokojům, které stát musel být zejména v Plzni kvůli demonstracím škodováckých dělníků potlačit silou. Kvůli reformě bylo Československo až do roku 1990 vyloučené z Mezinárodního měnového fondu. Výrazně utrpěla i popularita prezidenta Antonína Zápotockého, který se do té doby těšil velké oblibě zejména mezi pracující třídou, kde se mu přezdívalo Táta dělníků.
