Mannův zákon vznikl před 115 lety údajně kvůli boji proti nucené prostituci a sexuálnímu obchodu s ženami. Ve skutečnosti ale umožnil trestní stíhání i v případech, kdy šlo o dobrovolné vztahy. Stačilo například odvézt ženu přes hranice státu kvůli „nemorálním účelům“, což mohl být i víkend s přítelkyní.
V roce 1917 Nejvyšší soud potvrdil vinu dvou ženatých mužů, kteří jeli s milenkami na víkend do Nevady. Podle soudu porušili Mannův zákon, i když šlo o dobrovolný vztah. Od té chvíle se zákon používal i proti herečkám, milenkám a ve sporech mezi manželkami a jejich „sokyněmi“.
Mannův zákon byl také zneužíván k rasově motivovaným útokům. Legendární afroamerický boxer Jack Johnson byl obviněn, že přivezl prostitutku z Pittsburghu do Chicaga – veřejnost ho ale odsuzovala hlavně kvůli jeho vztahům s bílými ženami.
Zákon dostihl i hvězdy. Herec Charlie Chaplin byl stíhán v roce 1944, hudebník Chuck Berry šel v roce 1959 dokonce na dva roky do vězení. Jejich „zločinem“ bylo, že cestovali přes hranice se svými přítelkyněmi.
Ačkoli se od 60. let používal méně, zákon nikdy nezmizel. V roce 1986 prošel úpravou: místo „nemorální účely“ nově trestal jen takové sexuální aktivity, které jsou samy o sobě trestné. Ale jeho historie ukazuje, jak snadno může morální panika ovládnout zákon.
