Vypálení Lidic je jedno z největších zvěrstev druhé světové války, po kterém zůstalo 340 mrtvých a název obce na Kladensku ve středních Čechách zmizel z mapy. I když po ukončení války vyrostly o kousek dál nové Lidice, původní místo, kde 10. června 1942 řádily jednotky nacistického gestapa, připomíná rozlehlý památník a muzeum, dokumentující tragédii, která se stala jen pouhou náhodou a odstartovala ji hloupá frajeřina kvůli ukončení milostného vztahu.
„Drahá Aničko! Promiň, že ti píši tak pozdě… Co jsem chtěl udělat, tak jsem udělal. Onoho osudného dne jsem spal někde na Čabárně. Jsem zdráv. Na shledanou tento týden a pak se už neuvidíme. Milan.“ Dopis tohoto znění zachytil majitel továrny na baterie ve Slaném začátkem června 1942, adresátkou byla jedna ze zaměstnankyň Anna Marusczáková. V domnění, že by dotyčný Milan mohl mít něco společného s nedávno provedeným atentátem na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, uvědomil ředitel továrny četnictvo a následně i gestapo. To si samozřejmě pro Marusczákovou přišlo. Dívka při výslechu prozradila, že jí dotyčný prosil, aby vyřídila pozdravy rodině Horákových z Lidic od jejich synů, kteří sloužili u britského letectva. Víc gestapo vědět nepotřebovalo. V době heydrichiády se jediná zmínka o zahraničním odboji rovnala trestu smrti.
V lidickém případu navíc rozhodl o rázném postupu německý ministr pro Protektorát Čechy a Morava Karl Hermann Frank. Ten věřil, že důslednou akcí docílí jmenování do funkce říšského protektora, a odjel v ráno 10. června 1942 přímo do Lidic. Tam po celý den dohlížel na série poprav a deportací, o kterých pak osobně referoval německému vůdci Adolfu Hitlerovi.
Z Milana z dopisu Anně Marusczákové se nakonec vyklubal jistý Václav Říha, který osudným psaním chtěl ukončit vztah se svou milenkou, protože se jako ženatý člověk bál, vyzrazení společného mileneckého tajemství. Po řadě výslechů kladenské gestapo usoudilo, že Říha ani Marusczáková nemají s atentátem na Heydricha nic společného a ani v Lidicích samotných se nenašly žádné kompromitující materiály či arsenál zbraní. Možná i proto se K. H. Frank až do konce války říšským protektorem nestal. Po pádu Třetí říše navíc sám skončil na šibenici.
