Najít pravou místní kuchyni vyžaduje trochu odvahy a zvědavosti. Prvním pravidlem je vyhnout se podnikům v bezprostřední blízkosti turistických atrakcí. Restaurace s velkými fotografiemi jídel, více než pěti světovými jazyky na menu a nabídkou typických pokrmů bývají často pastí na turisty. Místo toho je lepší vydat se pár ulic stranou, tam, kde obědvají místní.Skvělým ukazatelem kvality se stávají dlouhé fronty před malými bistry, rodinnými restauracemi nebo pouličními stánky. Lidé ochotní čekat signalizují, že uvnitř najdete poctivé jídlo za rozumnou cenu. Vyplatí se sledovat, co si lidé objednávají, a klidně se inspirovat. Mnohé nezapomenutelné gurmánské zážitky začínají právě u plastového stolku na tržišti. Ať už jde o vietnamskou bun cha, mexické tacos al pastor nebo thajské pad thai.Další osvědčenou cestou k autentickému jídlu je návštěva trhů. Čerstvé ovoce, lokální pečivo, uzeniny nebo místní speciality často chutnají nejlépe právě tam, kde je lidé nakupují přímo od farmářů. Na tržišti v Istanbulu ochutnáte čerstvě upečené simit, ve Francii narazíte na křehké quiche lorraine a v Gruzii na syté chinkali plněné masem a vývarem. Trhy navíc odhalují i složení tradičních pokrmů olivové oleje, koření, bylinky, sušené ryby nebo sýry.Ve větších městech se vyplatí vyhledat i komunitní akce, jako jsou street food festivaly, farmářské slavnosti nebo kulinářské trhy. Tyto události často představují tradiční pokrmy v jejich nejryzejší podobě a umožňují ochutnat různé varianty jednoho jídla podle regionálních receptur, třeba několik verzí paelly ve Španělsku, nebo různé druhy indických thali.Kdo chce zajít ještě dál, může využít i možnosti takzvaného home dining, tedy večeře přímo v domácnosti místních. V některých zemích nabízejí rodiny možnost připravit typickou večeři pro cestovatele a vytvořit tak most mezi kulturami. Například v Maroku můžete s hostiteli vařit tajine, v Itálii ochutnáte domácí gnocchi s rajčatovou omáčkou nebo třeba v Japonsku okonomiyaki, slanou palačinku plnou překvapení.Není ale od věci nechat si při podobném objevování kulinářských specialit poradit od nějakého ostříleného cestovatele nebo alespoň od tištěné příručky a všechny chutě testovat s ohledem na hygienu a rozmazlený evropský žaludek. Jsou místa, kde se nedoporučuje jíst ani ovoce omyté místní vodou, a spousta dalších zapeklitostí, které mohou nehezky potrápit zažívání.
Místo restaurací na hlavních třídách je lepší vydat se pár ulic stranou, tam, kde obědvají místní. Skvělým ukazatelem kvality jsou fronty před malými bistry, rodinnými restauracemi nebo pouličními stánky. Lidé ochotní čekat signalizují, že uvnitř je poctivé jídlo za rozumnou cenu. Vyplatí se sledovat, co si lidé objednávají, a klidně se inspirovat. Mnohé nezapomenutelné gurmánské zážitky začínají právě u plastového stolku na tržišti. Ať už jde o vietnamskou bun cha, mexické tacos al pastor nebo thajské pad thai.
Další cestou k autentickému jídlu je návštěva trhů. Čerstvé ovoce, lokální pečivo, uzeniny nebo místní speciality často chutnají nejlépe právě tam, kde je lidé nakupují přímo od farmářů. Na tržišti v Istanbulu stojí za ochutnání čerstvě upečené simit, ve Francii křehké quiche lorraine a v Gruzii syté chinkali plněné masem a vývarem.
Ve větších městech se vyplatí vyhledat i komunitní akce, jako jsou street food festivaly, farmářské slavnosti nebo kulinářské trhy. Ty často představují tradiční pokrmy, třeba několik verzí paelly ve Španělsku, nebo různé druhy indických thali.
Kdo chce zajít ještě dál, může využít i možnosti takzvaného home dining, tedy večeře přímo v domácnosti místních. V některých zemích nabízejí rodiny typickou večeři pro cestovatele. Například v Maroku servírují tajine, v Itálii domácí gnocchi s rajčatovou omáčkou a v Japonsku okonomiyaki, slanou palačinku plnou překvapení.
Není ale od věci dávat si při podobném objevování kulinářských specialit pozor na hygienu. Jsou místa, kde se nedoporučuje jíst ani ovoce omyté nerbalenou vodou.
