„Nastolení úplné rovnoprávnosti sudetoněmecké národnostní skupiny s českým národem“. „Stanovení a uznání sudetoněmeckého územního osídlení.“ „Plná svoboda přiznání se k německé národnosti a k německému světovému názoru.“ To je jen několik částí osmibodového požadavků Sudetoněmecké strany Konráda Henleina, který do dějin vstoupil jako Karlovarský program. Vyhlásili jej 24. dubna 1938, přesně před 85 lety. Podle historiků navazoval na měsíc starý anšlus Rakouska.
Pro Československo znamenal Karlovarský program začátek pohromy. Henlein, stejně jako Adolf Hitler, neměli za cíl řešení sudetoněmecké otázky, ale zostření napětí mezi Čechy a Němci, které se začalo projevovat v následujících měsících řadou provokačních akcí, zejména ze strany německých vojáků v pohraničí. Na situaci zareagovaly i zahraniční mocnosti, které do Československa vyslaly britského politika Waltera Runcimana. Jeho závěrečná zpráva z 21. září téhož roku se nesla ve velmi nepřátelském duchu vůči Československu a doporučovala postoupení pohraničních oblastí Německu. To pak ztvrdila i Mnichovská dohoda o týden později, kdy Německo začalo zabírat území se silným zastoupením německého obyvatelstva. K této události se pak připojilo i Polsko a Maďarsko, které si přivlastnilo území na Moravě a Slovensku.
