Zpěvačka a kytarista Lenka Filipová měla v osmdesátých letech nakročeno ke hvězdné kariéře, a to nejen v Československu, kde se drala k vrcholům tehdy nejprestižnější ankety Zlatý slavík. Svůj um měla prezentovat i mezinárodně, protože v roce 1988 dostala nabídku zúčastnit se soutěže Eurovize, kde měla dokonce zastupovat Švýcarsko a ve francouzštině prezentovat skladbu Ne partez pas sans moi. Jenže to bylo na tehdejší vládnoucí garnituru moc. Se znepokojením totiž sledovala koketérii dcery herce Adolfa Filipa se zahraničními kulturami. Účast Filipové na soutěži nepovolila. Švýcarští promotéři na poslední chvíli sehnali náhradu v podobě neznámé kanadské zpěvačky Céline Dion, která nakonec se stejnou skladbou soutěž vyhrála, což odstartovalo její hvězdnou kariéru.
Pro Filipovou to byl zlomový bod kariéry, k mezinárodnímu působišti už se nevrátila ani po Sametové revoluci. Navíc sešla z cesty poprockových hitů jako Zamilovaná, Quo Vadis či Částečné zatmění srdce a začala se věnovat hudbě mnohem méně komerční. V roce 1990 připravila projekt Concertino, který pro ni znamenal vstup do světa vážné hudby a na který v dalších letech ještě několikrát navázala. Jejím posledním dílem je album keltské hudby z roku 2018 nazvané Oppidum.
I když se Filipové před lety nepovedl vstup na mezinárodní scénu, naplnila tyto ambice její dcera. Ta pod pseudonymem Lenny podepsala smlouvu s americkým vydavatelským kolosem Universal Music a její tři sólová alba vyšla v řadě zemí.
