Kontinent zažívá častější a ničivější požáry, protože oteplování, rozrůstání měst a opouštění krajiny nahrávají vzniku podmínek pro oheň. EEA proto vyzývá k posunu od samotného hašení k prevenci a obnově.
Oheň byl vždy součástí přírodního cyklu lesů, ale dnes páchá větší škody a zasahuje širší území. V letech 2000–2024 každoročně vyhořelo v zemích EEA průměrně 3 770 km², což odpovídá zhruba rozloze Mallorcy nebo devětkrát rozloze Kodaně. Tradičně postižené středomoří prožívá delší a intenzivnější sezóny, zatímco severozápadní Evropa se s požáry potýká častěji než dřív. Závažný je i dopad na lidi: sedm a čtyři desetiny procenta rozlohy Evropy leží v oblastech, kde jsou sídla uvnitř či v těsném sousedství požáry ohrožené přírodní vegetace. Požáry zároveň narušují služby, které lesy poskytují — od produkce dřeva přes ukládání uhlíku po regulaci klimatu.
EEA doporučuje sázku na přírodu. Patří sem návrat divočiny, podpora vegetace odolné vůči ohni a zřizování zelených protipožárních pásů a ochranných zón. Přírodě blízké lesnictví, podporované strategií EU pro lesy do roku 2030, snižuje množství hořlavé biomasy pomocí pastvy, agrolesnictví, práce s mrtvým dřevem a řízeného vypalování. Rozmanitost druhů, věku porostů a struktur dělá lesy odolnější a méně náchylné k rychlému šíření ohně. Stejná pestrost navíc pomáhá i proti dalším klimatickým hrozbám, například kalamitám škůdců.
Po požárech má následovat úplná obnova: přirozená či asistovaná regenerace, zalesnění pestrou skladbou dřevin a obnova půdních i vodních poměrů. Opatření je nutné přizpůsobit místním podmínkám, rizikům a správním i socioekonomickým poměrům, jinak narážejí na konflikty mezi hospodářskými zájmy a ochranou přírody. Včasné zapojení vlastníků, obcí, hasičů a ochranářů je klíčové pro dlouhodobý úspěch. Briefing doplňují případové studie od Itálie po Finsko a zapadá do plnění Strategie přizpůsobení se změně klimatu EU i Strategie EU pro lesy do roku 2030. Bez důrazu na prevenci a obnovu bude zvládání požárů v měnícím se klimatu stále těžší a dražší.
