Jako studentka na Amherst Academy a Mt. Holyoke byla vtipná a oblíbená, zároveň ale působila nekonvenčně. Málokdy opouštěla rodné město a nejlépe se cítila doma, v sevřeném prostředí právnického otce, nemocné matky, svobodné sestry a dominantního bratra. Přesto právě tam kolem sebe tiše budovala svět své poezie.
Od roku 1858 si začala své krátké básně pečlivě sešívat do malých ručně dělaných sešitků. V roce 1862 napsala redaktorovi časopisu Atlantic Monthly Thomasu Wentworthu Higginsonovi a požádala ho o posouzení svých textů. Ten sice soudil, že na vydání ještě nejsou připravené, ale stal se jejím dlouholetým mentorem a dopisovatelem.
O jejím osobním životě víme málo, doložený je pouze jeden citový vztah se soudcem Otisem Lordem, který nakonec nedospěl k sňatku. Po roce 1862 se Dickinson stále víc uzavírala doma a odmítala i návštěvy. Napsala asi 1 775 básní, ale za života jí vyšlo jen sedm textů, často upravených editory do podoby, kterou sama nechtěla.
Emily Dickinson zemřela ve věku 55 let. Teprve díky úsilí její sestry vyšla v roce 1890 první kniha Poems by Emily Dickinson a v následujících desetiletích přibývaly další svazky. V roce 1955 pak vyšlo Complete Works of Emily Dickinson a svět konečně naplno docenil dílo básnířky, která většinu života prožila za dveřmi jednoho domu.
