Když se na začátku dvacátého století formovalo radikální dělnické hnutí, našlo pevnou půdu zejména na Kladensku. Kladenští radikálové 13. dubna 1921 stanuli před soudem za to, že prý chtěli z generální stávky v prosinci předcházejícího roku udělat revoluci v Československu podobnou té, jakou spustili bolševici v Rusku v listopadu 1917. Ne náhodou v čele obžalovaných tehdy stály hlavní představitelé radikálního křídla Československé sociální demokracie, Alois Muna a Antonín Zápotocký. Budoucí československý prezident tehdy od soudu odešel s osmnáctiměsíčním trestem. V polovině ale dostal amnestii od prezidenta Masaryka.
Soud s kladenskými radikály byl podle historiků velmi důležitým aktem, protože přímo předcházel založení Komunistické strany Československa, k němuž došlo o měsíc později odštěpením právě této radikální skupiny od sociální demokracie. Tok poté se stal Alois Muna předsedou této strany a vysoký post zbyl i na Antonína Zápotockého. KSČ se v dalších letech pohybovala na okraji politického spektra, v roce 1938 dokonce přešla do ilegality. Její chvíle přišla po druhé světové válce, když se na čtyřicet let stala hybnou pákou československé politiky. Antonín Zápotocký to v padesátých letech dotáhl až na prezidenta republiky, kdežto Alois Muna se vedoucí úlohy KSČ nedožil, zemřel v roce 1943 v Kladně.
O soudu s kladenskými dělníky a vzniku KSČ dokonce Zápotocký napsal román Rudá záře nad Kladnem, který se v roce 1955 dočkal i filmové podoby.
