Počasí, to byl hlavní faktor, podle něhož se velitel amerických sil Dwight Eisenhower rozhodoval, kdy vůbec vylodění v Normandii spustit. Potřeboval co nejsilnější příliv a ten panoval pouze pár dní kolem úplňku. Nakonec proto padlo rozhodnutí, že nepříhodnější bude 5. červen 1944, den před úplňkem. Hned za svítání se obří kolona spojenců dává do pohybu a pluje kanálem La Manche k francouzským břehům. Jenže brzy se ukáží rozmary počasí a Eisenhower musí rozhodnout co dál. Akci posouvá o pouhých 24 hodin, protože hlavní meteorolog tvrdí, že už budou panovat nejlepší podmínky.
6. června 1944 krátce po půlnoci všechno vypukne, lodě, které jsou na moři u britského pobřeží od předchozího dne, se dávají do pohybu a ráno dosahují břehů Francie. Nezaútočí však u Calais, ale v Normandii, kde je čeká oslabená německá obrana, protože Adolf Hitler očekával útok o sto kilometrů jinde. I tak jsou to jatka, protože zejména na pláži Omaha Němci postřílí zhruba polovinu vojáků. Pokud je nezastavíme do 24 hodin, už se nám to nepodaří nikdy, zní z německého velení a Hitler šílí. Dobře, ví, že po prohře u Stalingradu je tohle další zlom v druhé světové válce. Z moře se totiž na pobřeží Normandie valí tři miliony vojáků a Němci stále čekají u Calais, kde má podle zpráv přijít ten největší útok. To se však nikdy nestane a Američané s Brity jim vpadnou do zad už z pevniny.
O invazi do Normandie požádal o rok dříve na konferenci v Teheránu sovětský vůdce Josif Stalin, který potřeboval odvrátit pozornost Němců od východní fronty. Poté, co se ceká akce zdařila, začal se odvíjet začátek konce druhé světové války.
