Občanský průkaz se státním občanstvím ČSFR požadoval Malý na Městském úřadě v Židlochovicích i na Magistrátu města Brna .Když neuspěl, zavolal policii. A nestačil se divit.
„Víte, co je Ústava? To je zákon nad zákonem! Vedoucí pracovnice odmítla konat a ignorovala Ústavu a Listinu, čímž pohrdala Nejvyšším správním soudem, který se o Listinu při svých rozhodnutích opírá,“ vykřikoval Malý, který ze stejného činu obvinil i policisty, které na úředníky zavolal.
„Pokud chcete občanku České a Slovenské federativní republiky, musíte jít na úřad České a Slovenské republiky,“ vysvětlil mu policista s klidem.
„Vy opovrhujete rozhodnutím Nejvyššího správního soudu? Jste ve zločineckém spiknutí! Chci podat trestní oznámení na vás a na vládu a prezidenta této korporace," reagoval na to Malý. Když pochopil, že kvůli občance ČSFR policie na úřadě nezasáhne, otočil vše k tomu, že řeší porušování lidských práv a plynule přešel k tradičním blábolům o mafiánské vládě, pandemii, očkování, zákonech a podobně.
Čechoslovák Libor Malý zavolal policii, aby podal trestní oznámení na úřad, kde mu odmítli vydat občanský průkaz státu Česká a Slovenská Federativní Republika.
— OstraVanda (@ostravanda_) January 3, 2024
Policista byl skvělý, vysvětlil mu, že pokud chce občanský průkaz ČSFR, musí o ni požádat na úřadě v ČSFR. 👍👍👍 pic.twitter.com/KFMqEPbEIn
Libor Malý je dalším z takzvaných dezolátů, kteří odmítají dodržovat zákony, hlásají, že ČR neexistuje a hlavně: Chtějí po svých podporovatelích peníze, ideálně na běžný účet, aby nebylo jasné, jaké částky vyžebrali a za co je utrácejí.
Proč se šíří bludy o Ústavě a Listině základních práv a svobod?
Listinu původně uváděl federální ústavní zákon č. 23/1991 Sbírky. Po rozpadu ČSFR ji pak Ústava České republiky v článcích 3 a 112 prohlásila za součást ústavního pořádku České republiky podle Ústavního zákona č. 2/1993 Sbírky ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sbírky a Ústavního zákona č. 295/2021 Sbírky.
Fakt, že je Listině nadřazená Ústava, už ale Čechoslováci nepobrali, a tak vycházejí stále z textu z roku 1991, aniž by tušili o následných úpravách.
Nejvyšším správním soudem se pak ohánějí, protože v některých rozhodnutích, která ani v nejmenším s problematikou nesouvisejí, skutečně odkazuje na Listinu.
