Přestože horniny, které obsahují vesmírný prach, padají na naši planetu téměř neustále, většina z něho shoří v atmosféře a na Zemi se nedostane. Pokud kosmický prach doputuje až na naši planetu, většinou o něm nelze hovořit jako o původním vesmírném prachu. Při své dlouhé pouti totiž projde řadou chemických reakcí. Vědkyně se proto rozhodla vyrobit kosmický prach od nuly v laboratoři z jednoduchých plynů za pomoci elektřiny.
Smíchala dusík, acetylen a oxid uhličitý a do směsi plynu pustila elektřinu o síle deset tisíc voltů, čímž vytvořila plazmu. Tak dokázala simulovat podmínky v blízkosti hvězd. Při procesu se původní molekuly rozpadly a vznikl gram prachu totožného s tím kosmickým.
