Když Spojené státy předvedly sílu atomové bomby svržením nálože na japonská města Hirošimu a Nagasaki, sovětský vůdce Josif Stalin chtěl podobnou zbraň stůj co stůj. Ovšem Sověti nebyli ve výzkumu tak daleko jako Američané a bylo jasné, že získání podobně ničivé nálože bude trvat roky. Ledaže by se podařilo získat plány na výrobu atomové hlavice přímo od Američanů. Tajná služba NKVD proto dostala úkol najít v Americe ochotné agenty, kteří by se o něco takového zasadili. To se jim nakonec povedlo v osobě Julia Rosenberga, jeho manželky Ethel a švagra Davida Greenglasse, který pracoval ve výzkumu jaderných zbraní v Los Alamos v Novém Mexiku.
Rosenbergovi, jako hlavě celé organizace, se podařilo během několika málo let vytvořit síť vědců a inženýrů, od nichž dostával informace a dokumenty, které předával rovnou sovětskému rezidentovi. Když pak Sovětský svaz v roce 1949 oznámil úspěšný test atomové bomby, zavládlo v Americe zděšení. Zpravodajským službám bylo jasné, že zde došlo k úniku informací. Následné vyšetřování ukázalo na Greenglasse, který byl vzápětí zadržen. Jeho následná výpověď, kterou poskytl výměnou za nižší trest, zlomila Rosenbergovi a jeho ženě vaz a stala se základem pro justiční proces. I když Greenglass později přiznal, že lhal, aby si zachránil vlastní krk, soudní mašinérie se už dala do pohybu. 29. března 1951 si oba manželé vyslechl rozsudek v podobě trestu smrti.
Ten se pokusili zvrátit sami odsouzení, když požádali prezidenta Dwighta Eisenhowera o milost a v jejich prospěch u americké hlavy státu intervenovala řada osobností i vedení FBI, které se domnívalo, že by jim Rosenbergovi mohli poskytnout informace o sovětských agentech. S žádostí o milost se stejně jako v případě Milady Horákové připojil i Albert Einstein a stejně jako Klement Gottwald, odmítl ji i Eisenhower. Julius a Ethel Rosenbergovi pak byli v americké věznici Sing-Sing posazeni na elektrické křeslo 19. června 1953, přesně před 70 lety.
