Když se 14. června 1948, tedy přesně před pětasedmdesáti lety, stal prezidentem Československa předseda KSČ a dosavadní premiér Klement Gottwald, lidé to brali jako jasný triumf komunistické strany, která si tak pro sebe urvala další kousek moci. Opak však byl pravdou. V okamžiku, kdy Klement Gottwald složil prezidentský slib, kormidla se chopili sovětští poradci, jejichž vlivu Gottwald stále více propadal. Poradce měl pod palcem tehdejší náměstek ministra zahraničí SSSR Valerian Zorin.
Byli to právě tito poradci, v jejichž režii se začala krátce poté po sovětském vzoru rozjíždět násilná kolektivizace venkova, reforma Sboru národní bezpečnosti i armády, a kteří připravovali scénáře pro vykonstruované politické procesy, které měli nezřídka kdy dohru na popravišti. Proto historici pět let, ve kterých Gottwald zastával post československého prezidenta, označují za temnou část našich moderních dějin.
Sám Gottwald cítil, že se stává loutkou v rukách poradců i sovětského vůdce Stalina. Nedokázal se však vzepřít a upnul se k alkoholu. Bál se o svůj život a proto, když z Moskvy přišel pokyn najít ve vlastních komunistických řadách zrádce za každou cenu, obětoval i svého nejlepšího přítele Rudolfa Slánského, čímž jej de facto odsoudil k smrti.
Zdravotní komplikace spojené s nadužíváním alkoholu si vybraly svou daň a 14. března 1953, takřka ihned po návratu z pohřbu Josifa Stalina Gottwald zemřel na výduť srdeční aorty. Na Hradě jej nahradil Antonín Zápotocký. Smrtí Stalina s Gottwaldem se poměry v republice začaly pomalu uvolňovat.
