„Začal jsem jí říkat Pýchavka. Na prvním záběru kamer nebyly její bodliny skoro vůbec patrné a připomínala houbu pýchavku. Vylíhla se přibližně v polovině prosince 2022 a vak své matky opustila začátkem února 2023. Mlčení o její existenci jsem však prolomil až na Silvestra, kdy už jí byl víc než rok,“ popisuje ředitel zoo Miroslav Bobek s tím, že zoo měla už jednu špatnou zkušenost. V listopadu 2021 uhynulo mládě ježury, protože nezvládlo přechod z mateřského mléka na pevnou potravu.
Stejný osud málem potkal i Pýchavku, která začala v létě ztrácet na váze. V polovině června měla 1 319 gramů a začátkem října už jen tisíc gramů. „Po konzultacích s experty ze Zoo v San Diegu kolegové mládě uspali, zrentgenovali a vyšetřili. Mělo zažívací trakt plný písku a trpělo kokcidiózou. Bylo nezbytné ho v anestézii nakrmit sondou a podat mu antiparazitika. Celou tuto mimořádně náročnou proceduru přitom bylo nezbytné zopakovat čtyřikrát! Hmotnost mláděte klesla až na 870 gramů, postupně se však podařilo ho zbavit písku v zažívacím traktu a potlačit nákazu kokcidiemi. Nakonec – po několika měsících bez přirozeného příjmu potravy se obnovil i jeho apetyt a začalo přibývat na váze,“ vysvětluje ředitel.
Při posledním vážení už měla Pýchavka 1605 gramů. Její úspěšný odchov se podařil jen díky výjimečnému úsilí chovatele Davida Valy, veterináře Romana Vodičky a kurátora Pavla Brandla. Definitivní jméno jí tak vyberou právě oni.
